Přeskočit na kategorie produktů Přeskočit na košík Přeskočit na navigaci

Obezita a jiné patálie aneb Chovejme se hezky ke své tukové tkáni

Nárůst obezity dosáhl celosvětově epidemiologických rozměrů, a to i u dětí. Kdyby se jednalo jen o kosmetický problém budiž, někdo má rád holky, jiný zase vdolky. Obezita je ale spojená s rizikem řady chorob. Pro představu jsou to diabetes 2. typu, nemoci srdce a cév (infarkty, mrtvice aj.), nealkoholové ztukovatění jater s progresí do jaterní cirhózy, onemocnění ledvin, neurodegenerativní choroby (Alzheimer, Parkinson aj.) a řada typů nádorů. Neberte to. Chybí snad jen mor a neštovice, ale ty nás teď trápí daleko míň. Lidstvo nedávno překročilo bod zlomu a poprvé v historii trpí víc lidí na následky přejídání než hladovění.

Přitom jedinou přímou příčinou obezity je pozitivní energetická bilance.

To znamená, že náš příjem energie je vyšší než výdej.

„Mám pozitivní energetickou bilanci, proto jsem prostorově výrazná“. To by se mohlo dobře vyjímat v životopise. V překladu to ale znamená: „Přejídám se a/nebo jsem líná, proto jsem tlustá.“ To už tak dobře nezní. Ne každá pozitivní bilance je tedy v důsledků pozitivní. Proč má tolik lidí nadváhu, trpí obezitou a u těch uvědomělých jsou pokusy o hubnutí často neúspěšné? Vždyť přece stačí míň jíst a víc se hýbat – tisíce děkovných dopisů :). Kdyby to bylo opravdu tak jednoduché, byli bychom všichni štíhlí, ale sami dobře víte, že realita bývá odlišná. Jak je možné, že i když do výzkumu a léčby obezity a nemocí s ní spojených dál proudí miliardy dolarů, počet lidí s nadváhou neustále roste?

Co je to obezita a jak vzniká?

Obezita je onemocnění charakterizované nadměrným množstvím tuku v těle. Na jejím vzniku se podílejí genetické faktory („Děkuji vám drazí předci.“) a vnější faktory („Díky ty jeden nespravedlivý světe.“). Uvádí se, že jejich podíl je přibližně stejný (a za co teda můžu já?). Lidstvo se často potýkalo s nedostatkem potravy, a to nemusíme chodit zas tak daleko do minulosti. Proto jsou mechanismy chránící tělo před nedostatkem energie při hladovění silnější, než mechanismy bránící přejídání a tloustnutí. Tělo se umí elegantně vypořádat s přechodným nedostatkem některých složek potravy, ketóza toho budiž důkazem, ale v dnešním obezitogenním prostředí si moc neví rady.

Co je to obezitogenní prostředí?

Dnes totiž nejenže nemusíme zvednout zadek a jít si ulovit jídlo, popřípadě dřít na poli, ale my už dokonce ani nemusíme zvednout zadek, abychom sedli do auta a jeli nakoupit do nějakého super hypermarketu, kde mají XXL porce oblíbených energií napěchovaných potravin v akci. Oni nám to přivezou až domů. K tomu připočtěte stres, nedostatek času dokonce i na spánek, natož na pohyb a problém je na světě.

Na druhou stranu jsme vystaveni tlaku, že bychom jako měli vypadat dobře (podívejte se, jak to té modelce sluší). Do diet se pak pouští i lidé, kteří to nepotřebují, a mohou si zadělat na budoucí potíže. Je potřeba si nastavit zrcadlo. Tam se ale taky nemusíme vidět objektivně (ti co viděli film ‘Účastníci zájezdu‘ rozumí …).

obezita-ketodiet-pavla stankova

Jak poznám, že potřebuji zhubnout?

Pokud si nejste jistí, zda opravdu potřebujete zhubnout, pomůže vám starý známý BMI index (hmotnost (kg) / výška (m)2). Jestliže je výsledek vyšší než 25, trpíte pravděpodobně nadváhou a měli byste zbystřit. A pokud je vyšší než 30, již se může jednat o obezitu. Ačkoliv má BMI své slabiny – měl by se hodnotit s přihlédnutím k věku, pohlaví, nerozlišuje mezi svaly a tukovou hmotou a závisí na hydrataci organismu, pro přibližnou orientaci spolu s pohledem do zrcadla obvykle stačí.

Změřte si ještě obvod v pase, popřípadě poměr mezi obvodem pasu a boků (pod zkratkou WHR index naleznete spoustu online kalkulaček), a získáte přibližnou představu o množství a rozložení tuku v těle. Větší množství tuku v oblasti břicha (typ jablko) je rizikovější, než podkožní tuk v jiných částech těla, protože se jedná o tuk viscerální (jinak také útrobní nebo vnitrobřišní), který obaluje vaše orgány. Čím víc viscerálního tuku budete v těle mít, tím vyšší bude riziko, že onemocníte vážnou srdeční chorobou, mrtvicí nebo dokonce rakovinou.

Neberte tyto dva odstavce jako stěžování na nespravedlivý svět, naopak. My totiž máme na rozdíl od našich hladovějících předků na výběr. V podstatě si žijeme jako prasátka v žitě, ale jak to s takovými vepříky dopadá?

Tukových zásob neustále přibývá. Jak je to možné?

Uvádí se, že za současný nárůst obezity může průměrný denní přebytek příjmu energie 200-400 kJ. Jsou to zhruba 2 čokoládové kočičí jazýčky nebo malé pivo. To není moc, že? Energetické nároky se během života navíc mění. Za pár let se tak můžeme plíživě dopracovat až k 20 kg nadváze. Co se vlastně v těle s touto extra porcí energie děje?

Jak jistě víte, energii přijímáme ve formě sacharidů, tuků, bílkovin a někteří podstatnou část v alkoholu. Během jídla a trávení se nám do krve vyplavuje hormon slinivky – inzulín, který se nepodílí jen na regulaci hladiny cukru v krvi, ale reguluje metabolismus všech živin. Inzulín se váže na receptory buněk v cílových tkáních a umožňuje vstup živin z krve do buněk. Buňky informuje, že teď máme období hojnosti, bude se syntetizovat jedna radost, a co se nevyužije, uloží se do zásoby na horší časy.

O zásobách energie jsme si už něco málo řekli v článku Já, KetoDiet a běh na dlouhou trať 2. Tedy v játrech a ve svalech máme omezené množství zásobní glukózy ve formě glykogenu. Cukr, který nevyužijeme a nevejde se do glykogenu, se v játrech a tukové tkáni mění na tuk (proto nestačí omezit příjem tuků a nahradit je cukry). Tuk je skvělý jako zásobárna energie, ale má i své nevýhody. Není rozpustný ve vodě, proto je jeho transport krví a v buňkách složitější. K využití energie z tuku potřebujete také více kyslíku, než pro využití energie z glukózy. Pokud buňky nestíhají tuk zpracovat, hromadí se v nich meziprodukty metabolismu, které mohou být nebezpečné. Některé tkáně včetně mozku a červených krvinek proto mastné kyseliny (tuk) pro přeměnu energie nevyužívají a jsou závislé na glukóze.

Tuk je důležitý, ale držte ho na uzdě

Zdravá tuková tkáň je pro nás velmi důležitá a měli bychom se k ní chovat hezky. Mechanicky chrání orgány, tepelně izoluje, je specializovaná na skladování tuků a chrání tak organismus před jejich možným toxickým působením. Pomocí tzv. adipokinů, které uvolňuje do krve, si povídá s ostatními orgány včetně jater a mozku, a podílí se na regulaci metabolismu. Když klesne množství živin v krvi, sníží se vyplavování inzulínu a stoupne množství glukagonu (inzulínův soused ze slinivky s opačnými názory). Glukagon informuje játra, že je potřeba glukózu ze zásob uvolnit do krve, aby jí bylo dost pro mozek, krvinky a další buňky. Pokud zásoby nestačí, musí se vyrobit z aminokyselin, laktátu a glycerolu. A pro ostatní tkáně je potřeba uvolnit mastné kyseliny z tukových zásob.

Jestliže do tukové tkáně neustále přidáváme víc tuku, než později uvolníme, tuková tkáň roste. Jednak roste počet buněk, ale také se rychleji zvětšuje jejich objem. Tukové buňky jsou v tomto unikátní a mají poměrně velkou trpělivost, ale čeho je moc, toho je příliš. Snaží se signalizovat mozku, že už toho mají plné zuby a bylo by třeba snížit příjem a provětrat faldy, jenže mozek občas tyto signály ignoruje.

Nakonec se tukové tkáně začnou dusit a prskat kolem sebe různé látky. Víc tuku se do nich prostě nevejde. Proto to vzdají a situaci sledují, podobně jako Jára Cimrman olympiádu – jen jako velmi zanícený divák. Chronický zánět celou situaci zhoršuje. Takže místo toho, aby tuková tkáň po jídle glukózu a tuky přijímala, začne ignorovat inzulín a mastné kyseliny naopak uvolňuje. Z toho se pak můžou zbláznit játra, svaly a další orgány, které se pak stávají také vůči chudáku inzulínu rezistentními.

Výsledkem je hyperglykémie, dyslipidémie a porušení metabolismu všech živin.

Nakonec to zabalí i buňky slinivky produkující inzulín, protože se s ním stejně nikdo nebaví, a jsou z toho všechny již zmíněné patálie spojené s obezitou.

obezita-tukove zasoby-ketodiet-pavla stankova

A jak je to s proteiny?

Proteiny neboli bílkoviny patří mezi nejdůležitější biomolekuly v lidském těle. Skládají se z aminokyselin, jejichž pořadí je kódované v DNA. Plní funkci strukturní, regulační, imunitní, transportní a spoustu dalších. S proteiny to jako se zdrojem energie není úplně jednoduché, protože se na rozdíl od sacharidů (včetně cukrů) a tuků neukládají do zásoby. Co přijmeme navíc a co se odbourá z vlastních zdrojů, to se musí ihned zpracovat. V závislosti na energetickém stavu organismu jsou aminokyseliny buď plně zoxidovány (je z nich uvolněna energie), nebo je jejich uhlíková kostra využita pro tvorbu glukózy eventuálně mastných kyselin nebo ketonů.

Pak je tu ale ještě menší problém s amoniakem. Kromě uhlíku a vodíku totiž aminokyseliny obsahují i dusík, který se uvolňuje ve formě toxického čpavku. S tím si umí poradit jen játra a ledviny, proto jste možná zaslechli, že jsou při proteinové dietě přetěžovány, ale ony pouze vynaloží o něco větší úsilí než obvykle. Příjem proteinů je i z těchto důvodů organismem kontrolován o něco přísněji než příjem sacharidů a tuků. Tuky a cukry si totiž do špeků uložíme snáz.

Z pohledu fyziky je každý přijatý kJ stejný, ale organismus se na to dívá trochu jinak. Jak mohou jednotlivé živiny ovlivňovat příjem a výdej energie a naši energetickou bilanci? O tom zas příště.

Vaše Pavla

 

Hyperglykémie

Hyperglykémie znamená zvýšené množství cukru v krvi.

Dyslipidémie

Dyslipidémie je stav, kdy se v krvi zvyšuje množství lipidů nebo lipoproteinů – zvýšují se TAG (triacylglyceroly), LDL („ten špatný“) cholesterol a snižuje se hladina HDL („toho dobrého“) cholesterolu.

 

Předchozí článek: Já, KetoDiet a běh na dlouhou trať 2

Tenhle článek stojí za sdílení!

Podpora

Potřebujete poradit?

Prodejní místa

KetoDiet produkty si můžete zakoupit i u vybraných partnerů.

Mapa prodejen

Mějte přehled

Akce, novinky i slevy. Přihlaste se k našemu newsletteru a o všem budete vědět jako první.

  • Heureka
  • Česká pošta
  • PPL
  • Visa
  • Maestro
  • Mastercard