Měla jsem strach, ale hubnutí šlo jako po másle

K nadváze pomalu, ale jistě

Na vysoké škole a nějaký čas po ní jsem mívala celkem normální váhu (při výšce 162 cm se pohybovala mezi 53–⁠58 kg). Když jsem pak začala pracovat, kila šla pomalu a poměrně nepozorovaně nahoru s tím, jak přibýval stres a ubýval pohyb. Pak přišla dvě těhotenství, při kterých jsem opět přibrala – s prvním synem 17 kg, s druhým sice „jen“ 10 kg, ale po prvním jsem neshodila skoro nic. To už jsem se necítila dobře.

Zkoušela jsem i zhubnout – jedla jsem malé porce, často a zdravě, každý den jsem měla pohyb (kolo, eliptický trenažer, posilování, aerobik). Vydržela jsem asi 4 měsíce, ale váha neklesla ani o půl kila. Tak jsem to vzdala úplně.

Nespala jsem, neušla ani půl kilometru bez odpočinku. A bez pohybu šla kila pořád pomalu nahoru.

Letos v květnu jsem začala řešit operaci (totální endoprotézu). Termín jsem dostala na konec září. Hledala jsem různé informace k operaci a mimo jiné jsem se dozvěděla, že každé kilo působí na kyčle (i implantát) váhou 3 kil. Nadváha výrazně zkracuje dobu, po kterou vám umělý kyčel vydrží – prostě se dřív opotřebuje. Navíc se operovaná noha nesmí poměrně dlouho zatěžovat a nějak jsem si nedokázala představit, že svoji váhu (dopracovala jsem se až na 88 kg!) budu „tahat“ o berlích. A to byla poslední kapka. Rozhodla jsem se, že váha musí jít dolů.

Na začátku byly pochybnosti a obavy

Měla jsem trochu strach, jak hubnutí půjde. Po předchozích zkušenostech jsem myslela, že bez pohybu to bude problém. Vzhledem ke zdravotním problémům jsem zvládala jen cviky na posílení středu těla a svalů kolem pánve a stehen – prostě to, co budu potřebovat k rehabilitaci). Bála jsem se, jestli dietní režim vůbec vydržím.

Nejprve jsem měla trochu hlad, ale to se brzy srovnalo. První fázi jsem držela cca 5 týdnů a opravdu poctivě, druhou jsem si trochu protáhla – ta mě bavila nejvíc. Třetí jsem měla takovou kombinovanou (zařazovala jsem 2–3 svá jídla denně). Vyhovovalo mi totiž, jak je příprava proteinových jídel jednoduchá a rychlá. Byla jsem líná něco si vymýšlet a chystat sama. 

Nový šatník. A skvělý pocit

Dietu jsem původně plánovala na 12 týdnů, ale opravdu mě bavila a užívala jsem si ji, takže jsem si ji protáhla až do operace.

Se svou proměnou jsem neskutečně spokojená. Baví mě reakce lidí, kteří mě delší dobu neviděli – „Ty jsi úplně jiný člověk!“. Musela jsem obměnit šatník a nakoupit nové oblečení, což jsou ovšem krásné starosti. Nádhera je, že superstahující tvarující spodní prádlo jsem zahodila, protože ze mě padá. A minulý týden jsem našla ve skříni takovou relikvii – šaty, ve kterých jsem v 23 letech promovala (velikost 36!) – a vešla jsem se do nich. Ten pocit je nepopsatelný.

Jsem už několik týdnů po operaci a stále hubnu. Konečně je můj BMI na normální hodnotě. Snažím se jíst podobně, jako jsem byla zvyklá v průběhu dietního plánu, hlídám si sacharidy, ale jím opravdu všechno, i čokoládu – ale jen občas a v rozumném množství. A už nikdy se nechci vrátit k váze „před KetoDiet“.

Dokážete to i vy. Stojí to za to

Pokud váháte, jestli do toho jít – jednoznačně ano. Stojí to za to! To nadšení, když sledujete, jak čísla na váze jdou dolů. Když vás pochválí kamarádka, jak vám to sluší. Když si koupíte nové džíny a za měsíc vám padají. Když se vám zlepší zdraví. To je prostě skvělý pocit. A když jsem to dokázala já, tak vy určitě také.